Divadlo A P R O P O (Ateliér PROzy a POesie)

Kronika divadla APROPO

8.7.1998 - byla úderem kulatého razítka potvrzena existence Občanského sdružení APROPO s jeho zakládajícími členy Filipem Janem Zvolským, Zdeňkou Keclíkovou a Markem Poppem. K založení sdružení vedla z dnešního pohledu naivní idea, že vybudujeme v suterénním /či spíše terénním/ prostoru domu v Kozácké 17 Ateliér PRÓzy a Poesie, tj. jakési literární divadélko. Jistý nejmenovaný rádobysponzor nás chvíli tahal za nos, a když se již schylovalo k předání daru, zaujal pozici mrtvého brouka. Za dané situace nezbývalo, než se rozloučit s ideou i prostorem a strčit si stanovy sdružení do průhledných desek.




2.11.1999 - jsme setřeli prach z průhledných desek se stanovami sdružení a zjistili, že nám dovolují provozovat divadlo i bez řádného prostoru. Proto jsme se v den památky zesnulých sešli v hudební místnosti kolejí Větrník, abychom vzpomněli památky zesnulého Karla Jaromíra Erbena a jali se převádět jeho Kytici do divadelní podoby. Od tohoto dne jsme pilně zkoušeli za stálého obměňování a doplňování souboru i přes stálé problémy s prostorem. Poté co nás vyhodili z kolejí jsme se po kolejích dopravovali do různých bytů ať již k A.Dlouhé, F.J.Zvolskému či Z.Keclíkové a tam pilně zkoušeli. A pan Erben se pilně v hrobě obracel.

1.2.2000 - se náš soubor konečně ocitl v kulturnější zkušebně. Stal se jí taneční sál Klubu Delta. Sál byl sice pěkný, ale vedlejší zkušebna kapely s bicími nebyla příliš odhlučněna. I tak jsme však byli za sál vděčni. K tomuto datu se vděčný soubor sestává z těchto lidí: Zdeňka Keclíková, Katka Náměstková, Káťa Hipská, Kačenka Kosinová, (odlišení jmen Kateřin není dle oblíbenosti, nýbrž pro lepší orientaci jak si samy určily .) Tereza Krčálová, Debora Štolbová, Alenka Dlouhá, Jindřich Herbst, Tomáš Vokáč, Filip Lukeš a nad vším dozírající režisér Filip Jan Zvolský.

5.2.2000 - Se náš soubor počal stávat nepřehledným až zmateným pro přílivovou vlnu nových členů. I přes nedokončenost Kytice jsme se totiž vrhli střemhlav do další inscenace. Toto překrývání dvou zkoušení mělo jediný důvod. Byli jsme vyzváni občanským sdružením AGNES provozujícím Klub v Jelení, abychom na dvorku jejich klubu uspořádali PAŠIJE. A tak jsme se dle hesla KOHO CHLEBA JIDÁŠ, TOHO PÍSEŇ JEŽÍŠ sešli v prostorách vznikajícího Klubu v Jelení a zjišťovali stavy. Stav byl tento. Sešlo se nás asi 7 a to část Kyticové sestavy, část přátelé této sestavy a část studenti herectví nalákaní na letáček. Tak jsme si přečetli text PAŠIJÍ, který sesmolil za Prosinec a Leden Filip Jan Zvolský a to ve verších a šli jsme domů s úkolem sehnat další lidi. Shánění se celkem dařilo, až na představitele Kaifáše a Annáše, které jsme sehnali až čtrnáct dní před premiérou. Vstoupila mezi nás též důležitá postava Jiřího Binka - bývalého ruchaře Českého Rozhlasu, který nám byl zprvu přihlížečem, posléze korektorem přežbleptů a nedožbleptů a ve vrcholné fázi i zvukařem a naháněčem do šaten. Ve výsledku se tedy sešlo devatenáct lidí, kteří do úmoru zkoušeli po víkendech a posléze i v úterky /dříve vyhrazené Kytici/ a to v Jelení, v Divadle za Plotem na Deltě a v KC Kaštan. Jména všech nadšenců nebudu vypisovat zde, neboť si je každý může nalézt pod položkou inscenace.

1.4.2000 - se za lehce mrazivého počasí ale za nemizivé účasti publika odehrála světová premiéra hry PAŠIJE Filipa Jana Zvolského, v režii Filipa Jana Zvolského a Zdeňky Keclíkové s Filipem Janem Zvolským, Zdeňkou Keclíkovou, Tomášem Vokáčem a Kateřinou Kosinovou v hlavních rolích. Počasí bylo chladné leč publikum vřelé.

18.4.2000 - se odehrála interiérová repríza PAŠIJÍ v KC Kaštan, na kterou museli Zdeňka Keclíková, Filip Jan Zvolský a Jirka Binek dojet ze šňůry DIVADLA FILIGRÁN po Jižních Čechách a na kterou málem nedorazil jeden nejmenovaný člen. Nicméně dorazil místostarosta Prahy 6 p.Vihan a hlavně paní Henkrichová z agentury Foibos. Tato paní se ukázala být velice sympatickou (nejen proto že nám byla nakloněna) a velmi energickou. Až do půlnoci stále volala F.J.Zvolskému odjíždějícímu zpět na šňůru, ať k nim přijdem zahrát, ačkoli jsme jí řekli, že bohužel všichni nemůžem.

20.4.2000 - jsme odehráli PAŠIJE pro agenturu Foibos v jejich sídle v Trmalově vile. Jelikož jsme však skutečně všichni nemohli, odehráli jsme pouze ukázky a zbytek odvyprávěli předělovacím textem. Úspěch byl a to i přes /nebo pro/ konkurenci Mastičkáře Vyšší odborné školy herecké.

22. - 24.4.2000 - proběhl maraton devíti představení za nevalné účasti publika, nicméně za hřejivého počasí. Čas mezi představeními byl vyplňován příjemným klábosením, opalováním uprostřed hracího dvorku a tak se celý prodloužený velikonoční víkend stal pro nás příjemným "workshopem" jak se dneska říká, i přes občasné hlasy, že je to šílenství a přes vzpourové představení v neděli ráno. Jelikož přišli pouze tři diváci, rozběhla se mezi herci chuť vtipkovat, která s časem narůstala a tak se z představení stala recese. Nicméně po sprduňku už se věc neopakovala, což bylo asi dobře. Nutno říci, že po devíti představeních jsme byli tak vyhraní, že většina lidí uznala, že to bylo pro jejich herecké dobro.

25.4.2000 - jsme opět obnovili zkoušky Kytice. F.Lukeše nahradil A.Říha, ale jinak původní sestava.

v2.5.2000 - další repríza PAŠIJÍ v Jelení. Nutno říci - vyprodáno.

8.5.2000 - se vydala část souboru, jmenovitě Katka Náměstková, Šárka Binková, Jirka Binek a Filip Jan Zvolský vyzvednout základní kámen budoucího Divadla APROPO /naivní idea nás přece jen ještě neopustila/ Říp jsme vzali stečí od vesnice MNETĚŠ, která se nám zdála svým názvem ke steči příhodná. Poté co jsme se na úpatí hory posilnili u studánky vodou a hrou v kuličky, jsme zaútočili rovnou na vrchol a těsně za vrcholem jsme padli do mlází, abychom sobě uvařili mléka a strdí, či spíše si dali své chleby. Poté byl spojenými něžnými tlapkami Katky Náměstkové a Šárky Binkové vyzvednut historicky první základní kámen a položena cedulka o jeho vyzvednutí. Následoval sešup z kopce s vidinou písečného jezera, přičemž jsme však pro nedostatek času a orientačního smyslu museli 100 metrů před jezerem obrátit své kroky k vlaku. Vlak byl plný a bouřka na spadnutí. Vlak dojel, bouřka spadla, puchýře zmizely ale kámen a vzpomínky máme natrvalo.




Září 2000 - Pokračují zkoušky na Kytici, ze kterých v průběhu podzimu, zimy a jara odcházejí další lidé: Zdeňka Keclíková, Alenka Dlouhá a po vánocích přicházejí noví - JulianaWernerová a Kateřina Dolenská.

Vánoce 2000 - Po zdárném odehrání Pašijového příběhu pro agenturu Foibos jsme pro tutéž agenturu oživili druhou stranu téhož příběhu - narození Ježíška. Naše vánoční hra se odehrála v třeskutém mrazu na zahradě Trmalovy vily u tzv. kůlničky. Tato vánoční hra byla sestavena z koled pospojovaných vyprávěným příběhem. Celá hra vyvrcholila vespolným tancem na zjazzovanou píseň "Pásli ovce valaši" kde trsala i Panna Maria - dnes jedna z předních divadelních kritiček Kateřina Kolářová. Pikantností též bylo, že jsme hráli v kostýmech, ve kterých se před léty hrály Pašije pořádané agenturou Foibos v klášteře sv.Jiří na Pražském Hradě.

Velikonoce 2001 - samozřejmě padly názory, že bychom mohli obnovit ty naše Pašije, ale v bláhové víře, že dokončení Kytice závisí na možnosti zkoušet plně jen ji a ne dvě věci najednou, došlo pouze k tristní čtené variantě pro Foibos. Ve čtyřech lidech jsme to přečetli. Brr - smutné, tristní, snad neopakovatelné.

23.6.2001 - Zdá se, že nebýt Trmalovy vily ani bychom nevystupovali. Nu, taky že jo. Kytice stále rozskoušena a nic na prknech. Nu, ale Foibos dal pokyn udělat něco na svatého Jána a tak jsme uposlechli a vznikla vcelku poetická Svatojánská noc. Jen co se zahrada ponořila do tmy, vodily víly z Hlaholu diváky od jednoho ohně k druhému a u ohňů se rozehrával nejen Shakespearovský příběh, ale i pranostiky, zvyky a obyčeje prostého lidu středoevropského. Vše bylo zakončeno vespolným pitím medoviny - to již nikoli v naší režii.

Září 2001 - Stále ještě se zkouší kytice. Zdá se, že jí není konce. Odchází Tereza Krčálová a Katka Náměstková a přichází David Ašenbryl a Barbara Zebrowská. Zkoušky vypadají, jako nepovedené rande. Zpravidla se scházíme pouze ve čtyřech, přičemž teprve v pěti má zkouška cenu. Nicméně zavádí se příjemný zvyk pozkouškových (občas místozkouškových) vinárniček.

Vánoce 2001 - Po předchozím úspěchu se opět valíme do Trmalovy vily, tentokráte s Moravskou lidovou vánoční hrou. Pro třeskutost mrazu hrajeme nejen venku, ale i uvnitř vily, a to za notné posily Hlaholu (takzvaných holek hlaholek, které přivedla Katka Dolenská - zkrátka pět zpěvných blondýnek) a pár kamarádů, mimo jiné i Patrika Fridrichovského - muzikálového herce a zpěváka. Kytice se dokonce konečně dočkala, sice jen částečného, ale přeci jen uvedení. V rámci besídky Divadelní vědy v Divadle na Prádle jsme odehráli Polednici.




Velikonoce 2002 - Návrat k hraným Pašijím. Sice bolestivě zkráceným, totálně přeobsazeným, ale přeci jen hraným. Hrálo se jakési putovní představení kde jinde, než na zahradě Trmalovy vily. Zde se poprvé zapojil i pozdější člen APROPO Silvester Matula.

Velký pátek 2002 - Černý pátek v historii APROPO - po velké neshodě jsme ukončili zkoušky kytice, které už byly spíše utrpením pro těch pár, co chodili. Spolu s Kyticí se rozpustilo i dosavadní APROPO.

8.7.2002 - Bez souborové hlavičky uvádí F.J.Zvolský loutkové představení Genius loci Pragensis v Damúze. Toto představení plné efektů a dluhů zde běželo až do 12.8. kdy je vyhnala velká voda. V Damúze nastoupaly dva metry vody. Co se neodvezlo nevypadalo již více jako dřív (hlavně dříví). Naštěstí se vše cenné odvezlo. A vše odvezené a hlavně základní idea, scénář a inscenace v hlavách herců a režiséra, bylo stále bez hlavičky souboru. Toho jsme využili a zahrnuli vše zpětně pod naši hlavičku. Ostatně režiséra to má společného a poetiku taky, tak co. A teď jen zbývá, abychom to obnovili a znovu uvedli v život. Na tehdejším uvedení se herecky podíleli Žaneta Filipková, Lucka Havlíčková, Kamila Bechnerová, Zdeňka Keclíková, Vojtěch Duřt, Jan Šantroch, Václav Josef Rejnek a Jan a Miloš Reichertovi. Mnozí z těchto herců se posléze objeví i v dalších inscenacích Apropo.

Podzim 2002 - Na některých vysokých školách se objevil leták, že APROPO hledá nové členy. Sešlo se nás 4.

Jaro 2003 - Sešlo se nás více a začala se tak nová kapitola APROPO. Z původně sešlých se zapojili dva - Alena Křížová a Jožo Cupa. K nim se přidali Gábina Vlková a Silvester Matula. Soubor tak byl díky Jožovi a Silvesterovi z poloviny Slovenský. Původní idea byla začít zkoušet jakýsi kabaretek na téma slušného chování (na vážno i nevážno) ale nakonec jsme začali zkoušet hru F.J.Zvolského Aura duchů v autorově režii. Apropo se tak pomalu začalo chystat na další světovou premiéru.

Předlétí 2003 - Do sestavy přibyli Martin Malušek a Martin Kulhánek a nakoukla i Markéta Faustová. Do počátku léta se však zjistilo, že Jožo a Alena odjíždějí do Ameriky a Markétka nemá čas.

Srpen 2003 - Finišují zkoušky na Auru duchů. K původní sestavě ochuzené o Joža a Alenu přibývá Anička Hradilková a v tomto seskupení se inscenace žene do finiše.

11. - 12. října 2003 - Celé "obsazenstvo" Aury duchů opustilo Prahu a vyjelo na celovíkendové soustředění do vísky Platenice, kde žije babička Filipa Jana Zvolského paní Zdena Zvolská. Babička jako bývalá ochotnice si nás brzy všechny oblíbila a všichni si také oblíbili babičku a prohlásili, že sem musíme jezdit častěji. Nicméně hlavní důvod soustředění byla blížící se premiéra a tak se pilně zkoušelo celý den, sobotní večer se pak zasvětil vínu a zpěvu a po chladné noci přišla neděle opět naplněná zkoušením. Večer jsme pak předvedli jakousi předgenerálku babičce a vydali jsme se zpět ku Praze.

23. října 2003 - ve 20 hodin vypukla ve Studiu DAMÚZA světová premiéra: F.J.Zvolský Aura duchů. Diváků přišlo něco přes 30 a inscenace byla poměrně kladně přijata. Poté se na nátlak většiny šlo do nehostinných prostor Indiga, kde se premiéra zapila.

26.října 2003 - Začalo se zkoušet první kabaretní představení, které by mělo být počátkem celé řady obdobných představení plných písní, mystifikací, skečů atp. zkrátka kabaretků pod souhrnným názvem Prevuet. Tento první, tedy "Prevuet Hořící divadlo ve snu viděti" rozšířil základnu APROPO o další osoby. Vrátila se Markétka Faustová a patrně jen jako hosté byli Silvesterem přivedeni Vojta Dyk a Eva Pivodová. Důležitý je též aktivní návrat Marka Poppa na scénu. Tato zkouška je však ještě dalším historickým mezníkem. Poprvé zkoušíme v prostorách Konzervatoře Jaroslava Ježka, která nám od této chvíle bude na nějaký čas skýtat střechu nad hlavou.

29.října 2003 - Týden po první zkoušce kabaretu PREVUET HOŘÍCÍ DIVADLO VE SNU VIDĚTI nastala jeho premiéra. Do učebny 429 na FFUK se nahrnulo 17 diváků, včetně šéfa katedry divadelní vědy a produkce propukla. Jen tak pro úplnost - u klavíru Marek Popp, konferuje Filip Jan Zvolský, zpívají Gabriela Vlková, Markétka Faustová, Eva Pivodová a Vojta Dyk, čte Martin Malušek a Martin Kulhánek imituje Lišku. S autorskými vstupy vystoupili Irena Pulicarová a Luboš Trnka. Po představení se nás většina spolu s mnohými diváky, přesunula do salonku v Montmartru (místo slavného pražského kabaretu) a zde se nám povedl moc a moc příjemný večírek, který si posléze pochvaloval i číšník a nabídl nám, že zde můžeme někdy uspořádat kabaretní představení. Třeba se nám povede oživit sláva Montmartru…




20.listopadu 2003 - V učebně 429 se pod hlavičkou APROPO uspořádal Voštrej Showboj. Šlo o setkání autorů s interprety a to studentů dvou VOŠ - herecké a Tvorby textu a scénáře. Autoři dodali dvojice textů, z nichž jeden si přečetli sami a druhý nechali odinterpretovat herci. Těch dorazilo po skrovnu - 3 dívky, ale i tak se večer vcelku povedl a co bylo hlavní, nikdo neprohrál. Diváci hlasovali, že chtějí jak autorskou, tak uměleckou interpretaci. K tomu všemu hráli konzervatoristé nakupení kolem Hanuše Axmana a večer tak měl příjemnou atmosféru.

27.listopadu 2003 - Černý den v historii APROPO - první zrušené představení kabaretku. Přišli tři diváci a tak se šlo do Montmartru pít na žal.

Prosinec 2003 - Po večerech se začíná připravovat nová premiéra a sice Živý Betlém. Jde o první část cyklu dobročinných představení pod širým nebem s názvem TRIPTYCH. V Triptychu tak obnovujeme vzpomínky na některé již hrané věci - Živý Betlém, Pašije a Svatojánskou noc. APROPO tak opět bytní novými příchozími. Inscenace, která vyžaduje 13 osob však přináší i mnoho problémů. Kupodivu není tentokrát takový problém sehnat na hraní kluky, jako holky a tak se dvě dívky dostaví na první zkoušku až v den premiéry. Mimo to zde byly i problémy, nebo spíše starání se o povolení. Nejprve smršť razítek kvůli netradičnímu využití veřejného prostranství, poté povolení na průvod, neboť kostýmované postavy jdoucí za zpěvu ulicí jsou průvodem (i kdyby snad šla jen jedna) a nakonec povolení od chrámu, který zprvu chtěl za pronájem peníze (že prý je pan farář materiálně založený) ale nakonec svolil zdarma. Složka s povoleními byla dvakrát tlustší, než scénář. Do APROPO však také vstupuje další prvek - produkce a dramaturgie. Historicky první produkční APROPO se stává Adéla Václavíková a nad textem Živého Betléma měla svůj historicky první dramaturgický dohled Kateřina Dolenská

20. a 21. prosince 2003 - Na prostranství za Týnským chrámem ožívá náš Živý Betlém. Během víkendu se odehraje čtyřikrát a vždy za velké účasti publika (cca. 100 lidí na každém) a vcelku velké publicity. Postavy se scházejí za zpěvu z okolních ulic a pak ve výklencích ve zdi chrámu vystavějí Betlém. Odpoledne za denního světla, k večeru v záři ohňů. Výtěžek ze sbírky konané během představení šel na konto "Pomozte dětem." Povedlo se nám vybrat 2977, - korun a 2,05 v paměně euro. Někteří z hraní vytěžili i nachlazení.

6.1.2004 - Nový rok byl ještě v plenkách a my už hráli. Pro agenturu Foibos jsme na zahradě Trmalovy vily sehráli "Živý Betlém." Ten den čerstvě a mocně napadal sníh, tak to bylo o něco stylovější, ale i mrazivější, než v prosinci na Starém Městě. Odměnou nám byly horké čaje a sušenky a některým menší nachlazení.

13.1.2004 - V učebně divadelní vědy proběhla repríza PREVUET HOŘÍCÍ DIVADLO VE SNU VIDĚTI.

29.1.2004 - Tak už zase rušíme představení. AURA DUCHŮ se nekonala z personálně úbytných důvodů a tím se její předchozí představení stalo derniérou.

17.2.2004 - Výše zmíněný dýchánek v Montmartru měl za následek představení přímo v kavárně Montmartre. Byl to kabaretek "ZPÁTKY NA MONTMARTRE" a skládal se z písní, scénky, destruktivně naivní chvilky poesie a mystifikačních přednášek. Diváků se sešlo mnoho a v lehce improvizačním duchu vystoupili Filip Jan Zvolský, Marek Popp, Silvester Matula, Gabriela Vlková, Veronika Kuběnová, Eva Pivodová a Markéta Faustová. Hostem večera byl Filip Lukeš. I když z naší strany jsme měli pocit, že se moc nevydařilo, kavárenští byli spokojení a chtějí nás znovu. Nu…jedině s aparaturou. Ten prostor, byť býval za první republiky kabaretem, byl příliš kavárenský, včetně hluku, šumu a ruchu.

Únor 2004 - TRIPTYCH se pomalu sunul do své druhé třetiny a my začali zkoušet pašijovou hru "Jidáši kam jdeš?" Ředitel Konzervatoře Jaroslava Ježka p.Vraný nám vyšel vstříc a poskytl nám zkušebny zdarma. I přes to se mnoho zkoušek začalo konat ve zkušebně Divadla na Vinohradech. Jak jsme k této cti přišli? Do role Marie se nám totiž ochotně nechala obsadit Eva Režnarová, členka Divadla na Vinohradech, a ta to nám i sobě tak pěkně zařídila. Bylo to přeci jen jinačí zkoušení mezi stěnami vonícími divadlem. I když jsme pak museli ze staré zkušebny do předsálí nové zkušebny, kde nebylo tolik prostoru, ale divadelno bylo stále všudypřítomné.

28.2.2004 - Apropásek začíná hrát pro děti. Ve Vinohradském kavárenském divadle A.M.VIKADLO Veronika Kuběnová a Filip Jan Zvolský odpremiérovali pro šest dětských diváků (akorát byly prázdniny) Dvě pohádky se zvířátky a dali tak vzniknout pohádkové pobočce Apropa - Studiu Apropásek.

Březen 2004 - Zkouší se "Jidáši kam jdeš" - ke konci již v prostoru, ale hlavně se začínají zkoušky na příští premiéru, kterou bude Nezvalova Loretka. Konzervatoř je nám stále nakloněna, tak zkoušíme tam. Bohužel je prostor tak velký, že se Filip Jan Zvolský při zkouškách vyřval takřka do němoty. Ono režírovat a opovědníkovat najednou… to je dvojitá hlavní role. V rámci uvedení pašijové hry s námi poprvé dramaturgicky spolupracovala Jarmila Černíková - dramaturgyně, která spolupracovala i s Alfrédem Radokem, E.F.Burianem aj. Velká čest pro APROPO a doufáme, že tomu není naposledy.

9. - 11.4.2004 - a to vždy od 16:30 jsme odehráli na nádvoří Sovových mlýnů - Muzea kampa naši inscenaci "Jidáši, kam jdeš?," která je druhou částí TRIPTYCHU. Vedení Muzea nám vyšlo maximálně vstříc pokud šlo o prostorové zkoušky i věnování slevy na vstup do muzea našim divákům. Hlavně nám ale přálo i sluníčko, ač byla hlášena zima a déšť, a také divácká přízeň. Denně přišlo tak 80 diváků (Mezi nimi i Meda Mládková, Petr Novotný aj.) a na dětičky se vybralo Skoro 8000, - kč. Po premiéře jsme navíc objevili úžasný prostůrek k občerstvení - kavárnu Randez - vous v Plaské ulici. Ke kafi zákusek zdarma, skvělá obsluha, zkrátka ráj na zemi. V salonku jsme tedy uspořádali poslední večeři - když jsme číšníkovi řekli, že nás bude asi 12 a že ještě přijde Ježíš a Pilát, byl trošičku zmatený, ale brzy se chytil a byl to moc fajn večírek. Ale hlavní byly samozřejmě představení a v neděli nám bylo moc líto, že to už končí - bylo to příliš silné, než abychom to opustili - zkrátka, plánuje se jevištní verze. A pro statistickou úplnost je nutno dodat, že na "Jidáši, kam jdeš" náš soubor narostl na 16 osob a to: Eva Režnarová j.h., Tereza Šefrnová, Vojtěch Duřt, Jan Gottwald, Aleš Říha, Silvester Matula, Pavel Karbusický, Stanislav Ondráček, Filip Jan Zvolský, Jindra Kriegel, Roman Solčány, Veronika Kuběnová, Eva Pišková, Markéta Faustová, Tomáš Hájek a Martin Malušek.

23. - 25.4.2004 - V Platenicích další soustředění APROPa, tentokrát s Loretkou. Konečně zase něco komornějšího - no 9 lidí, z toho v Platenicích 7. APROPa se začíná chytat ztráta hlasu - tentokrát Aleš Říha odjížděl bez hlasu a s vidinou týdne plného představení - tedy s jinými soubory. Soustředění bylo velmi plodné, neboť se podařilo (i přes probíhající mistrovství světa v hokeji, kterému především dámská část souboru velmi holduje a principál nechápe) postavit všechny scény a od té chvíle tedy nastává měsíční finiš pilování a ladění.

Květen 2004 - Měsíc ve znamení Loretky. Zkoušíme takřka denně a to v různých částech dne. Velkým kladem je vstup historicky prvního scénografa Nikoly Tempíra do APROPO - navrhl opravdu pěknou scénu a dal ji velmi levně vyrobit v dílnách Vinohradského divadla. Důežitý je také zisk grantu od Městské části Praha 1, a to 45000, - (Oficiálně potvrzený až v den premiéry - fuj to byly nervy) Velká čára přes rozpočet byl odjezd Evy a Veroniky na festival a jejich následné týdenní marodění v generálkovém týdnu. I přes to se podařilo Loretku dotáhnout do konce, ač jedna z generálek byla až v den premiéry a končila čtvrt hodiny před začátkem hry. HOLKY PROMIŇTE!!!

24.5.2004 - Historicky první Tisková konference APROPO. Konala se v kavárně Divadla na Prádle. Za nás tam byl Filip Jan Zvolský, Aleš Říha, Veronika Kuběnová, Eva Pišková a Nikola Tempír a na druhé straně stejný počet novinářů. Hlavně ale také slečna od čtk, což je vždy důležité.

28. a 30.5.2004 - Premiéry V.Nezval LORETKA. V pátek asi 100 diváků, v neděli 50 (mezi nimi pan režisér Jiří Krejčík a Eva Stehlíková.) V pátek v hlavních rolích Aleš Říha, Veronika Kuběnová a Eva Pišková, v neděli Aleš Říha, Gabriela Vlková a Žaneta Filipková. V dalších rolích Jindra Kriegel, Jan Gottwald, Tomáš Hájek a Roman Solčány. Až na pár drobných kiksíků se snad zdařilo a divácké ohlasy (až na kritičku Soprovou, ale ta má na nás pifku už déle) vcelku kladné. Po 4Oti letech se tak do Prahy vrátila hra, která je o Praze. To jsou paradoxy.

14.6.2004 - jsme konečně získali vlastní divadelní sklad na Homolce.

23.6.2004 - V zahradě Trmalovy vily jsme odehráli Svatojánskou noc. Původní idea třetí části TRIPTYCHU ve Valdštejnské zahradě se přesunula na příští rok z důvodů nedostatku času, peněz a energie. Loretka nás prostě vyčerpala. Svatojánská noc byla vskutku magická. Nejprve se strhla bouře neuvěřitelného kalibru a jelikož nás samozřejmě Foibos (agentura beroucí lidi jen jako výrobní materiál) nepustila do vily, byli jsme venku pod stanem. Pak přišlo sluníčko, diváci, tma a hra. V loučemi a ohni osvětlené zahradě jsme sehráli Svatojánskou noc - trochu Shakespeara, trochu lidových pranostik a trochu improvizace. Ale snad se to líbilo. Pak jsme to raději zapili medovinou (někteří zapíjeli až do tří do rána.) Zároveň se tímto uzavřela sezóna 2003/2004, která by měla vstoupit do dějin APROPO jako rok, kdy jsme se vydali na cestu k plné profesionalizaci.

Říjen 2004 - Zahájili jsme zkoušky na hru Tewfika el Hakima "Ve znamení Kleopatry." Tím do APROPO vstupuje nová herečka Petra Pudová a Marek Popp se z dosavadního zvukotvůrce stává též herec. Scénu si v hlavě a pak i na papíře začíná rozmýšlet opět Nikola Tempír, který se nám osvědčil u Loretky a stal se tak naším dvorním scénografem.

22.10.2004 - Poprvé od premiér jsme opět hráli Loretku. Svým způsobem však šlo opět o jakousi premiéru, neboť jsme opět zkřížili obsazení tak, že spolu hrály hlavní role Veronika a Žaneta.

Prosinec 2004 - Jako obvykle před nějakým divadelním představením pro více lidí bylo málo lidí. A tak věčný nahaněč nových tváří principál Filip oslovoval kudy chodil lidi, aby mu hráli v Živém Betlému, neboť většina APROPO je mimopražská a tak skoro nikdo nebyl v Praze mezi svátky. I když se pak už Filipovi mnozí lidé raději vyhýbali obloukem, nakonec se podařilo všechny sehnat a začalo se zkoušet. Během zkoušek tak do APROPO vchází nové tváře - Jana Jirátová, Denisa Höfnerová, Zuzana Malá, Lenka Jelínková, Jiří Kokmotos, a Ondra Dudek, z nichž některé APROPO jistě uchvátí i pro nějaké příští projekty.

26 - 27. 12.2004 - jsme odehráli Živý Betlém na balustrádě Lorety. Je již asi prokletím Živých Betlémů APROPa, že premiéra je zároveň generálkou a že teprve v den Představení se představí sobě navzájem celý ansámbl. Nicméně myslím, že diváci to nepoznali, a že jich bylo. V neděli mohlo být na každém představení tak 400 lidí, v pondělí pak už jen 200. Psaly o nás leckteré noviny, (vyšli jsme i v Blesku - Strana 1 Gott a tsunami, strana 6 Betlém a my) a tak se lidí sešlo moc a moc, a protože bylo představení dobročinné,vybrali jmse tradičně na POMOZTE DĚTEM 6379, - korun, tři euro, čtvrtdolar a 20 lip.




12.1. 2005 - První představení v roce 2005 - Loretka - a zároveň poslední Loretka, v níž s námi hrál Aleš Říha. Bylo to vůbec představení plné nezvyklostí. Z rodinných důvodů nemohl dorazit Jindra Kriegel a tak za něj zaskočil principál - ostatně kdo jiný zná celý text lépe - a poprvé jsme měli svoz - z Trutnova se na Aleše přijelo podívat 15 učitelek, z nichž některé s ním seděly v lavici a jiné jej káraly zpoza katedry.


Únor 2005 - Koncem února jsme zahájili zkoušky na novou premiéru Erární baret aneb Zpátky na Montmartre, plánovanou na počátek března. Do APROPO s kabaretem vstupuje další herec - Honza Bartoška. Přichází s temperamentem, rozbitou hlavou a chřipkou.




8.3.2005 - Po sotva dvoutýdenním zkoušení přišla premiéra kabaretu Erární baret aneb Zpátky na Montmartre v kavárně Divadla Na Prádle. Krátkost zkoušek jsme si mohli částečně dovolit díky žánru kabaretu, kterému vyhovuje improvizace, a také díky tomu, že mnohé písně jsme přejali z předchozích Prevuetů. Pokud jde o návštěvnost, jen tak tak že to nebyla přesilovka. (Na druhou půlku se hlediště zaplnilo diváky představení Košičan Divadla VOSTO5, které do té doby probíhalo v sále.) Na našem malém jevišti stanuli Gábina Vlková, Jana Jirátová, Denisa Höfnerová, Vojta Duřt, Tomáš Hájek, Silvester Matula, Honza Bartoška, Marek Popp a Filip Jan Zvolský a v publiku na počátku asi o dva lidi více. Přesto se podařilo navázat spojení mezi jevištěm a hledištěm a i s notnou dávkou sebekritiky musíme zkonstatovat, že se premiéra povedla. Hostem večera byl Luboš Trnka, který se osvědčil svojí manipulací s diváky již při Prevuetech. Všichni diváci sborově odříkávali úchylákovu větu "Už jdou moje robátka, už zase zvonek zvoní." Diváci měli na oplátku možnost manipulovat s námi - jednak dálkovou myší vkládali do programu citáty, a jednak nám dali deset slov, na něž Filip s Markem o přestávce (nebo místo přestávky?) složili píseň. Díky politické situaci a slovu Gross vznikla aktuální satirka. Na představení přišla i paní z divadelního ústavu, která zkoumá kabarety - tak to jsme zvědaví, jak jsme se strefili do žánru… A protože byla premiéra navíc den žen, neopomněl principál opět podarovat dámy květinou. Po kabaretu jsme se příjemně oslavili. Vznikl zde i šílený plán, že by si Silvester s Honzou Gottwaldem rádi něco zahráli. Nikdo v ten večer netušil jak blízko je realizace.





9.3.2005 - V divadelním ústavu se náhodou setkali principál Filip a Míša Stanová. Slovo dalo slovo, později další slova dala další slova a APROPO bylo rázem bohatší o dvě mladé, šikovné a hlavně divadelní práce lačné dramaturgyně Míšu Stanovou a Aničku Zvoníkovou, čímž se počet dramaturgyň ztrojnásobil. Dámy hned na uvítanou dostaly pořádné sousto - hru současného slovinského autora Matjaže Briški, kterou bylo nutno notně seškrtat, aby se mohlo započít s jejím zkoušením.

Velikonoce 2005 - Na našich stránkách se objevuje formulace: "Omlouváme se, ale plánované představení "Jidáši,kam jdeš?" je v březnu zrušeno z důvodu lidské hlouposti. Budeme hrát od dubna v Divadle Na Prádle." Nedostali jsme povolení a místo, kde jsme chtěli hrát, a tak bohužel sešlo z naplnění velikonoční tradice a našeho příspěvku na konto POMOZTE DĚTEM.

28.4.2005 – Ve 20h na ČT1 běžel slavnostní večer POMOZTE DĚTEM a jelikož jsme svými aktivitami (letos tedy zatím pouze Živým Betlémem) čile přispívali, dostalo se nám té cti a byli jsme pozváni na natáčení a dostali jsme asi půl minuty k tomu, abychom řekli co jsme pro kuře (logo Pomozte dětem) udělali. Delegovanými zástupci byli principál Filip Jan Zvolský a betlémová Panna Marie - Jana Jirátová.





29.3.2005 - První čtená zkouška hry Mjatjaže Briški: Bláznivá doba. Nápad z pokabaretního dýchánku se proměňuje v realitu. Scházejí se Silvester Matula a Honza Gottwald, kteří budou této inscenaci vévodit.

1.4.2005 – Tento den jsme si vzpomněli pět let existence APROPO, tedy přesně pět let od momentu, kdy se z Občanského sdružení APROPO stalo divadlo APROPO první premiérou hry F.J.Zvolského: Pašije v klubu v Jelení. A jelikož divadlo které nehraje jako by nebylo, oslavili jsme výročí prací. Vyňali jsme několik písní z kabaretu ERÁRNÍ BARET a v sestavě Denisa Höfnerová, Jana Jirátová, Silvester Matula a Filip Jan Zvolský jsme se zúčastnili vernisáže velkolepé výstavy „Město a divadlo“ v Clam-Gallasově paláci. Výstava proběhla za účasti ředitelů mnoha divadel a důležitých politických osobností, tak teď čekáme, jestli z toho něco bude. Ale rozhodně nečekáme se založenýma rukama, ale aktivně. Hned z výstavy jsme se přesunuli na oprašovací zkoušku na zítřejší představení.

2.4.2005 – První repríza Erárního baretu. Diváci příjemně zaplnili celou kavárnu Divadla Na Prádle a vznikl večer s neopakovatelnou atmosférou. Tedy, doufáme, že atmosféra se bude opakovat i při dalších reprízách, ale je to věc vrtkavá, tak rovnou říkáme neopakovatelná. Tímto představením jsme také oficiálně oslavili naše pětileté výročí. 9.-10.4.2005 - Zkoušky na Bláznivou dobu se rozjíždějí naplno a to tak, že odjíždějí z Prahy do Brna, kde zkouší Filip J.Zvolský se Silvesterem Matulou a Honzou Gottwaldem v učebnách JAMU. Konkrétně v prostorách, kde ruská režisérka Oxana Meleškina Smilková připravuje našeho milého Silvestra na dráhu profi herce - nejlépe v APROPO (což ovšem ona netuší). Zkoušky byly opravdu důkladné a ledacos se nazkoušelo. Ačkoliv byl plán zkoušet v Brně i další víkendy (Silvester si tím měl ušetřit cestování, Honzík se tak měl dostat častěji domů a Filip chtěl poznat var nočního Brna), ale Silvester dostal roli mandelína Vendelína v promopohádce Komerční banky a zkouší v Praze, takže další víkendy se zkouší taktéž pilně, ale taktéž v Praze.

5.5.2005 - v 18hodin středoevropského času proběhla v Citadele Hladové zdi na Petříně česká premiéra hry Slovinského autora Matjaže Briški. V tento památný den jsme ještě netušili, že principálovi rupne v bedně a rozhodne se touto inscenací nastartovat cyklus českých premiér "Cesta kolem světa za 80 premiér". 80 - hm - tak to máme co dělat. Co jsme však věděli bylo, že představení Bláznivé doby jsou součástí doprovodného programu veletrhu Svět knihy, kde bylo hlavní expozicí právě Slovinsko. Nicméně i když jméno našeho souboru viselo v celé Praze po boku jmen prozatím slavnějších kolegů, jako Divadlo v Dlouhé, Divadlo Na Prádle, Divadlo na provázku aj., sešlo se diváků jako prstů na jedné ruce. Nicméně počasí nám vcelku přálo - tedy svojí suchostí, nikoli teplotou - a tak se premiéra podle plánu pod širým nebem a bez zbytečného stěhování do náhradních prostor. Výtěžek šel na konto POMOZTE DĚTEM. Málo diváků - ani nepíšu kolik jsme vybrali.

6-8.5.2005 - Denně dováželo naše divadelní autíčko kameny do Citadely hladové zdi, což mohlo vypadat jako vožení dříví do lesa, denně jsme hráli Bláznivou dobu, což pro procházející mohlo vypadat bláznivě, a denně přišlo málo lidí. 7.5. však přijel autor Matjaž Briški se svými přáteli a shlédli představení, které se jim líbilo a vznikla idea, že bychom s tím mohli jet do Slovinska na hrad Mirna, kde byla světová premiéra Bláznivé doby (Nurie časy) a nebo na festival do Lublaně. Žeby první zahraniční zájezd Apropo? Bohužel s Matjažem přijel i déšť, který začal krápat vprostřed představení a nechtěl chápat, že chcem dohrát. Když jsme sklidili kamení začalo pršet naplno, ba i kroupy přišly. Matjaž nás pozval na skleničku do Petřínských teras, kde jsme zkoušeli blízkost slovanských jazyků a občas raději přesedlali na angličtinu. Nejkomunikativnější jako vždy byl Silvester. V neděli - bez Matjaže, bez deště, bez principála (který vydělával s Radiožurnálem na další inscenace Apropo) a takřka bez diváků (přišli 2) se odehrála přesilovka. Herci doufali, že derniéra, leč principál Filip má jiné plány. Hrát dál, dokud lidi nezačnou chodit - trošku nezvyklý postup, ale APROPO razí heslo NATRUC DOBĚ tak proč ne, že?

10.5.2005 - v netradičním zkušebním čase 21:00 proběhla další repríza Erárního baretu. I když čas mnohé odradil, přeci jen bylo příjemně zaplněno a hrálo se v dobré atmosféře. Poprvé zde jako host vystoupil Honza Jícha, který se nám po minulém představení hlásil jako autor, který taky tu a tam něco píše a že by si třeba rád něco přečetl, kdybychom chtěli. Chtěli - přečetl a byla to tak úžasná legrace, že se asi stane trvalou součástí našich kabaretů. Horší je, že se po něm špatně udrží jím zvednutá laťka - tak nevim.

25.5.2005 - Po čtrnácti dnech zkoušení dospěla ke své premiéře Kámasútra - scénické čtení nejslavnějšího poučení o rozkoši. Čekal se divácký nával a přišlo šest diváků. Jen proto, že šlo o premiéru a chtěli jsme tvar ozkoušet, tak jsme hráli. Vypadá to, že pro plný sál to bude fungovat, ale takto - rozpačitost na obou stranách.

26.5.2005 - Honza Jícha - zmíněný host minulého kabaretu - nás pozval jako účinkující na Bohemistický happening na FFUK. Náš kabaret se tak částečně vrací do kolébky svého prapředka Divadelního Prevueta, kterého jsme hráli o dvě patra výše a přes chodbu. Mnoho nás ten den nemohlo a tak jsme uvedli silně okleštěnou variantu ve třech - Gábina Vlková, Tomáš Hájek a Filip Jan Zvolský. Se znělkami nám vypomohla flétnistka z bohemistiky a bohemistické publikum se ukázalo být ideálním konzumentem našeho humoru. Takovou atmosféru a aplaus jsme ještě nezažili. Ostatně hned jsme udělali propagaci na kabaret v plném vydání.

6.6.2005 - V 18 h. proběhla vernisáž perokreseb našeho principála Filipa Jana Zvolského "Zastávka na myšlení" v kavárně Divadla Na Prádle. Sehráli jsme kousek kabaretu a pak se dlouho do noci pilo a jedlo (byl minirautík - to se zas principál plácnul přes kapsu - víno a chleby se sádlem) a padla zde idea, že principál je magor, protože v jeden den odpoledne dělá absolutoria na VOŠ a večer má vernisáž. No, alespoň už má titul, který si nedal výjimečně sám - DiS.

13.6.2005 - Další repríza Erárního baretu, na kterou přišla početná skupinka bohemistů, ale i spousta dalších lidí. Bylo zatím nejvíce plno, a z této reprízy se nám konečně podařilo vytvořit DVD záznam, který budeme zájemcům prodávat, a přivyděláme si tak snad na další Erární barety. (Případně aby barety nemusely být erární, ale měl každý svůj vlastní.) 14.6.2005 - Buďto jsme národ stydlivý a nebo poučený v rozkoši, neb na Kámasútru přišlo jen 5 diváků, pročež jsme ji zrušili a popili. (Někteří poté odešli praktikovat.)

16.6.2005 - Poprvé jsme hráli na firemní akci. Firma Optimal, která nám slíbila sponzorsky sklad u sebe v sídle Na Košince pořádala zahradní slavnost "Den otevřený létu" a my naplnili část večera úryvky z kabaretu. Bohužel jsme zjistili, že firemní publikum (byť z části naplněné kulturními osobnostmi) není nakloněno pozorování programu, a tak jsme odehráli své, popili něco koktejlů, Žanetka Filipková si vyzkoušela moderování večera, Filip J.Z. marně režii celého večera a bylo nám spíše rmutno. No, snad z toho bude alespoň ten sklad. Ale zpětné reakce na nás byly prý pozitivní - tak co si má člověk myslet. Na tento večer nás pozval Pavel Kolář, který jistě bude i v budoucnu důležitou osobou, neboť má spoustu plánů do budoucna, do nichž je Apropo částečně vpřádáno. Navíc právě on nám smlouvá zmíněný sklad - tedy důležitý vklad do Apropo.

28.6.2005 - Představením Bláznivé doby, za účasti překladatele a čtyř dalších diváků (dva opět bohemisti), jsme se rozloučili se sezónou, v níž jsme oslavili 5.let své existence a vypravili se snad již definitivně za profesionalizací. To vše jsme posléze šli zapít do kavárny Divadla Na Prádle, kde jsme se i rozloučili s Gábinou Vlkovou, která na půl roku odjíždí do Anglie, čímž se profesionalizace APROPO dosti zpomalí.

Kontakt | Partneři